Meetup s Adélou Horákovou: Co víme teď a nevěděly jsme předtím?

Meetup s Adélou Horákovou: Co víme teď a nevěděly jsme předtím?

Na začátku srpna jsme ve vinárně Na břehu Rhôny přivítaly Adélu Horákovou z hnutí Jsme fér, které vede celospolečenskou debatu o manželství pro všechny – jak říká Adéla, „bez ohledu na to, zda milujete muže či ženu“. Ačkoli je Adéla v současné době „aktivistkou“, vždycky tomu tak nebylo a jejímu působení v neziskovém sektoru předcházela dlouholetá kariéra v advokacii. Abychom vám její profesní cestu a atmosféru středečního večera přiblížily, přinášíme vám tři věci, které jsme se v průběhu večera dozvěděly.

1. Odejít do nezisku není jednoduché rozhodnutí, ale může přinést hodně spokojenost

I když si už delší dobu říkala, že je na postavení LGBT skupiny v Čechách něco špatně a je potřeba s tím něco dělat, nebyla Adéla před svým odchodem z advokacie klasickou aktivistkou. Jak sama říká, rozhodně si nemyslela, že bude někdy tahat transparenty. Neziskový sektor není pro většinu advokátů na první pohled nic lákavého. Člověk tam nemá asistentku ani dva monitory, jsou tam samí „aktivisti“ a z hlediska mzdy si rozhodně nepolepšíte. Jak říká Adéla, trvalo jí asi čtyři  roky, než rozhodnutí definitivně udělala a stálo jí to spoustu zvažování a sloupců pro a proti. Největším strachem byla obava, že dělá chybu, že zahodí dobrou profesní kariéru a že se prostě neuživí. Peníze jsou ostatně zásadním faktorem, který mnoho lidí od práce v neziskovém sektoru odrazuje, i když by jinak ocenili práci, která je více naplňuje a ve které lépe vidí výsledky svého úsilí.

Podle Adély je třeba být upřímný jak k sobě, tak k lidem v okolí. Jednak je dobré být na přechod připraven (mít finanční rezervy), ale také je důležité si o tom v rámci kampaně či hnutí otevřeně promluvit. A pokud vás nezvládne zafinancovat váš nový chlebodárce, fundraising bude klíčový. Shánění peněz je koneckonců součástí práce mnoha lidí v nezisku, pokud nepracují ve větší organizaci, kde se na to specializují jiní.

Co se týká samotného odchodu z advokacie, i když není oznámení rozhodnutí partnerovi kanceláře nic jednoduchého, mají advokátky tu výhodu, že si mohou do jisté míry samy stanovit míru úvazku, tj. jak moc budou v advokátní kanceláři pracovat. To může pomoci při plánování postupného přechodu do nezisk

2. Přijetí zákona o manželství pro všechny brání spíš politici než veřejnost

Už dva roky čeká ve Sněmovně na projednání zákon o manželství pro všechny, který podporuje iniciativa Jsme fér. I když je podpora u veřejnosti vysoká a pohybuje se kolem 61 %, což je více než v jiných zemích v okamžiku, kdy manželství pro všechny přijaly, opozice ze strany některých politiků, a třeba i katolické církve, je veliká. Mnozí politici, kteří jsou zatím proti se (někdy bezdůvodně) obávají negativní zpětné vazby z některých regionů. Situaci nepomáhá ani obecný rozklad tradičních politických stran a globální nárůst nenávisti a extremismu ve společnosti. Na domácí scéně je překvapující, že Praha není nejliberálnějším regionem, ale představuje spíš jakýsi národní průměr. Nejliberálnější jsou Karlovarský, Středočeský a Liberecký kraj.

3. Něco pro to můžeme udělat i my

Ačkoli je podpora veřejnosti vysoká, prozatím se relativně málo manifestuje v politickém dění a zejména v postojích poslanců. Dle Adély proto můžeme učinit tři jednoduché kroky, které mohou pomoci změnit názory a politické postoje zvolených zástupců: (1) být vysílačem a otevírat diskuzi ve svém okolí, (2) zajímat se o aktuální dění, nebo být dokonce aktivní v politické straně, a (3) dávat feedback politikům, zejména v případě nevhodných komentářů, se kterými nesouhlasíme, např. prostřednictvím Twitteru a jiných sociálních sítí.

Některé debaty mezi zastánci rovnosti LGBT skupiny a odpůrci manželství pro všechny (tj. zejména těmi, kteří hlásají „tradiční rodiny a role“) mohou být úsměvné, jiné vyhrocené. Většina nás si jistě vzpomene na Adélin duel v DVTV proti Romanu Jochovi, který se loni virálně šířil na sociálních sítích. Nechvalně známé jsou i komentáře některých politiků, zejména z řad ODS. Ať už jde o jakoukoli debatu, dle Adély by se příslušníci znevýhodněných skupin (ať už jsou to LGBT lidé, ženy atd.) neměli nechat zatlačit do defenzivní pozice. Je sice správné a potřebné vysvětlovat, co chceme a proč a jak to ovlivní ostatní, ale stejně tak by i oponenti měli vysvětlovat své argumenty, „nejen se pohodlně usadit v zákopu s transparentem „hájím tradiční rodinu“ bez toho, aby vůbec kdy vysvětlili, co to ta tradiční rodina je“.  Pokud se někdo z jakéhokoli důvodu neztotožňuje s názorem, že všichni lidé by měli mít stejná práva, tedy včetně žen či LGBT skupiny, měl by to být on, kdo své postoje vysvětluje a obhajuje.

Za Ženy v Právu Adéle mnohokrát děkujeme, že si na nás udělala čas a budeme se těšit na další setkání.

Chtěly byste se potkat s nějakou konkrétní právničkou či jinou zajímavou ženou a položit jí otázky přímo osobně? Pošlete nám svoje návrhy a tipy prostřednictvím naší facebookové či LinkedIn skupiny nebo na náš email zenyvpravu@gmail.com.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *